Letopisy rytířů Jedi:
Zlatý věk Sithů

20 000 let díky tomu Republika rostla, přesto bylo stále co objevovat. Jen už to neznamenalo zaskočit si pár světelných let do sousedství, nýbrž podniknout zcela bláznivý a drahý výlet do míst, která ještě nikoho předtím ani nenapadla.

Sourozenci Gav a Jori Daragonovi patřili právě k takovýmto dobrodruhům. Než však začali hrát vabank se svými životy, vyrůstali u rodičů na Cinnigaru a ti je naopak od nebezpečí drželi co nejdále. Osud však měl s Gavem a Jori jiné plány, a tak zasáhl tím nejhorším způsobem, jakým jen umí.

Systém Koros, kam Cinnigar patřil, byl sužován válkami. Nelegální těžba carbonitu v nehumánních podmínkách spojená s neochotou šlechty s tím cokoli dělat, vedla císařovnu Tetu k nutnosti zasáhnout. Sjednotila šest světů ze sedmi. Poslední planeta - Kirrek - nadále zůstávala pod vládou vzbouřenců, kteří se nechtěli vzdát svých vysokých zisků na úkor všeobecného blahobytu.

Krátce před bitvou o Kirrek vstoupil do služeb císařovny mladý rytíř Jedi Odan-Urr. Jeho zájem byl spíše duchovní než fyzický, nicméně v rámci svého učení přijal nelehký úkol pomoci nastolit mír v nestabilním planetárním systému a přispěchal právoplatnou vládkyni v jejím snažení podpořit. Podobně jako Gav a Jori, ani Odann-Urr tehdy ještě netušil, jak významnou roli v historii galaxie odehraje. Byl to přec teprv začátek jeho a sourozenců životních cest. Věci se někdy ale mění velmi rychle.

Tři výše zmíněné příběhy dohromady tvoří uzavřený celek, jehož části se dají charakterizovat jako úvod, gradace a vyvrcholení. Děj začíná lokální potyčkou, pokračuje občanskou válkou a končí střetem dvou civilizací.

Dobytí a sjednocení, plnící roli úvodu, je krátkou dvanácti stranou ochutnávkou, spíchnutou tak trošku horkou, ale pevnou jehlou. Vzhledem k délce komiksu od něj nelze nic moc světoborného očekávat, přesto svůj účel plní na výbornou. Perfektně představuje postavy, které budou pro následující děj důležité. Bravurně nastiňuje situaci doby 5000 před bitvou u Yavinu a excelentně navazuje (nebo lépe řečeno předvazuje?) na soudobě známé reálie z expandovaného universa. Pravda, z pohledu dneška by se kupříkladu mohlo zdát, že proces naučení se a zvládání bitevní meditace je přehnaně zjednodušený, ale KOTOR tehdy ještě neexistoval a Zahn tuto schopnost ve svých románech představil jako obyčejnou součást repertoáru kteréhokoli tvora spřízněného se Sílou.

Kresba je jednodušší, zanedbává detaily a minimálně pracuje černou a stíny. Neurazí však a díky krátkosti děje se rychle překlopí do preciznějšího vzezření Zlatého věku Sithů.

Překlad v českém omnibusu, což platí pro všechny do něj zahrnutá díla, občas ujíždí a nechává zaniknout podtextu (čehož si většinou angličtinář všimne na první dobrou – příkladem budiž hned na straně 12. tiché opravování lodí namísto diskrétního), ale jinak je zdařilý a zvládá i to, co považuji u komiksových překladů za nejdůležitější – nevyznívá trapně. Mluvím-li o omnibusu, nemohu nepochválit české zpracování, které svojí pevnou vazbou předčí paperbackový originál a navrch přidává ještě látkovou záložku. Bravo, BBarte! Škoda, že jsi toho nestihl vydat více…

Zpět ale k recenzovanému. Měl-li bych hodnotit komiks Dobytí a sjednocení samostatně, myslím, že na sedmičku by jistě obstál. Já jej však oznámkuji společně s jeho mladším bratrem, koneckonců jedná se „nultý“ sešit Zlatého věku Sithů.

Přibližně o 50 000 světelných let dál se na neznámé pouštní planetě schylovalo k pohřbu. Vládce tamního sektoru po sto letech železné vlády zesnul a jeho tělo mělo být se vzácnými artefakty a skupinou otroků uloženo do monumentální hrobky uprostřed skalnatého údolí. Tímto vládcem byl Temný pán ze Sithu Marka Ragnos a údolím, kde měl být pochován, bylo Údolí Temných pánů na Korribanu. Uvolněný trůn zamýšleli obsadit dva temní lordi Ludo Kressh a Naga Sadow. Než však jejich vzájemné setkání před hrobkou stihlo plně propuknout v boj na život a na smrt, zjevil se jim duch právě pohřbívaného a sdělil jim, že Sithské Impérium nikdy nebylo silnější, ale i přesto je jeho osud nejistý, pokud budou bojovat v nesprávných bitvách.

Popravdě komiksu není moc co vytknout. K jeho dokonalosti pak navíc přispívá ještě fakt, že se celý věnuje převážně dění ve starém Sithském Impériu a vzájemné rivalitě mezi dvěma uchazeči o titul Temného pána. Patrně nic pro čtenáře atraktivnějšího ve Hvězdných válkách snad ani nalézt nelze. Temná strana je neodolatelným lákadlem nejen pro padlé Jedie, ale i fanoušky ságy. Pro Hvězdné války je citelné charisma záporných postav jednou z hlavních nutností, které je, počínaje Darthem Vaderem, definují. Naga Sadow je skvělým představitelem této důležité složky kvalitního příběhu a veškerou čtenářovu pozornost si právem uzurpuje pro sebe.

Stran technického hlediska je patrně prvně třeba vysvětlit onen titulek série: The Tales of the Jedi, který na první pohled moc nekoresponduje s dějem ani jednoho starorepublikového komiksu, protože se většina z nich soustředí spíše na Sithské lordy. Inu, je to prosté – v devadesátých letech se ještě uživatelé Síly striktně nedělili na Jedie a Sithy. Všichni byli Jediové a jak právě recenzované dílo vysvětluje, Temní páni ze Sithu jsou vlastně jen potomci padlých Jediů.

Na jedničku pak příběh pracuje se sithy jako druhem, massassii jako podruhem, zmiňuje hybridy sithů a lidí a také stanovuje rozdíl mezi Temným pánem ze Sithu a Sithským lordem (ten je ovšem v omnibusovém překladu žalostně ignorován a dělá Temné pány ze všech přítomných lordů).

Vyobrazení některých lokací je trošku jiné, než jaké bylo v předchozích komiksech, ale třeba provedení Údolí temných pánů se natolik povedlo, že se jím de facto 1:1 inspirovali tvůrci videohry Jedi Knight: Jedi Academy a to včetně interiéru hrobky Marka Ragnose.

Děj je fantasmagorie prostý, což u Kevina Andersona něco znamená. Stejně tak jako fakt, že se při psaní obešel bez superzbraně a dal místo toho přednost intrikám, zradě a lidskosti (lidskosti v tom horším slova smyslu).

Shrnuto a podtrženo – samé klady. Vzhledem k žánru a době vydání patrně nelze žádat více. Z dnešního pohledu je samozřejmě vizuální stránka zastaralá, ačkoli je stále o dost lepší, než v případě datově starších Marvelovských komiksů, má však jisté kouzlo a onu duši, co mnohým současným, oku lahodícím sešitům chybí. Příběhem se Zlatý věk Sithů řadí jednoznačně k tomu lepšímu, co v rámci Letopisů rytířů Jedi vyšlo a v kombinaci s již řešeným prologem a Pádem Sithského Impéria, nelze jinak, než jeho přečtení vřele doporučit.